welcome to my blog ....... na Blog.cz

:wicked game

: killing loneliness

:wins of the butterfly

: venus doom

: The sacrament

:buried alive be love

:under the rose

:kiss of dawn

:vampire heart ( tady na to neni oficiální klip tak z toho udělaly mix všech ostatních :D)

a nakonec taková blbůstka zpěvák HIM ville valo ;) snad se vám to bude líbit

zdrij tohoh¨le 1. kaicka : www.purity.blog.cz moc se omlouvám ale chtěla sem sem dát taky něco roztomilího a jenom sem tak jezdila po blocích a nekoukala se na zdroj moc se omlouvám.....

voni sou všichni takový......... plyšoví xD

awoyík!! thaxem thu dlouho nebyla cwo no já vim že sem stejně skoro nikdo nechodí doufám že se to zlepší :) ......... no neměla sem mocko času páč sem měla děsně moc práce to víte škola kámoši hádky (bohužéél) a ytky samozřejmě sníh !!!!!!!!! :-* u nás už konečně napad tak sme se válely po zasněženejch autech xD mám pro vás jeden obrázek ještě se objeví v rubrice plyšáci ;)

tady ten králíček je z jednoho blogu (www.purity.blog.cz ) škoda že ho jeho amjitelka pozastavila moc se mi líbí :)

Sedí schoulená, dívá strnule a nepřítomně někam mimo a hovoří pomalu a tiše, jako by pro sebe. Drobounká šestiletá dívenka s velkýma hnědýma očima, ve kterých jako by se usadil všechen smutek světa:

"Když jsem byla u tý starý mámy, tak jsme tam byli pořád sama. A pořád jsem tam měla hlad. Ani jsem si nehrála, ani jsem nechodila ven,nic. Jenom jsem pořád ležela na zemi. Oni mi neudělali postýlku, tak jsem musela ležet na zemi. Ani jsem nic nejedla. Oni mi nedávali nic jíst, jen chleba a vodu.Ale to přeci nejde jen chleba a vodu. Oni chtěli abych umřela.Ta máma byla moc zlá a ten táta byl taky zlej. Pořád jsem se bála, že nás budou zase bít. Bili mě do krve. Ale potom přišlo hodně lidí a zachránil mě. Až já budu velká tak už snad konečně budou v hrobečku."

Z trestního spisu:

Matka dceru od narození nenáviděla, prý si přála chlapce. Svědci potvrzovali surové bidí, nadávky, odpírání stravy a křik matky, že ji stejně jednou zabije. Jedna ze svědkyň byla přítomna tomu, když matka dceři poručila, aby vylezla na okna a skočila pro bačkůrku, kterou ztratila venku. Svědkyně holčičku, která ve hrůze lezla na parapet, strhla a matce snažila domluvit. Ta ale začala dítě surově bít po hlavičce. Jindy před ní matka jedla pomalu a s požitkem šunku a k hladové a podvyživené dceři pronesla, že nedostane nic at chcípne...

Nakonec malou holčičku zachránilo jen to, že jednou rodiče odjeli na par dni pryč a dítě nechali samotnou v bytě. Dívenka vylezla do okna v šestém patře a volala o pomoc. Pomoci se dočkala, byla odvezena do diagnostického ústavu. Tam čekala rok a půl na novou "maminku". Dočkala se.

Jenu před usnutím řekla: " Když jsem byla tam u tý starý mámy tak jsem každý den brečela, protože jsem chtěla novou maminku. A pak jsi přišla ty a ty sis mě vybrala a já jsem si vybrala tebe. A ted už budeme pořád spolu."

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.


Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.
Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko.
Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.

Poznámka autora: Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách

>TADY< si můžete oblíct emo pár

thady thy sou mocko malinkathý awe jinak hezký tho mě štve

ten je kouzelnej ;-)

tenhle sem dělala sama docela pěknej mělasem pro vás eště takový dva strašně krásný obrázky ale voni přesahujou velikost 400 kB a tak je sem nemůžu a poněvač 400kB je maximální velikos :(

Emili the strange děsně moc obrázků !!! ;-)


Zdroj: www.damagedroses.blog.cz

Mnoho lidí nemá ponětí co to emo je nebo aspon jak vypadá. Myslí si že je to jenom partička černejch stínů
-černý vlasy trička kruhy pod očima namalovanejma až na tváře atd.

ale tak to neni emo můžou být i v pestrých barvách např doplňky mohou být jak koliv barevné.
třeba růzé náramky,náhrdelníky z barevných korálků taky nevypadají špatně ale také to záleží na náladě. Neznameně že když je vámm do breku tak si musíte vzít barevný korále na krk to se asi nikomu nechce a taky že když je vám hey tag si vemete všechno černý a budete se tvářit jak naše učitelka .Ale něko samozřejmě může i když je šťastný vzít si něco černého je to na náladě a na vás především . Dále také vlasy všichni že emo musí mít černé vlasy. Äle to není pravda můžou mít i blond nebo hnědé vlasy mě se např. líbí černé vlasy s růžovímy nebo jinými proužky taky moc pěkný. oblečení je dobré se vzory třeba s lebkamy,hvězdičkamy,srdíčky atd. barvy podle nálady jinak takový průřez toho nejlepšího oblečení najdete tady na blogu určo je i hezči awe to tu nemám určitě eště něco přidám zatím se s vámi musím rozloučit

doplňky,náušnice,kravaty,tašky,placky atd. zdroj: